Lacama

SPOLUPRÁCE

Žena s divokou duší
žijící život srdcem

Jsem tou, která miluje zemi od pradávna.
Žiji v souladu s přírodou, se zvířaty a sama se sebou.
Učím se moudrosti života a vyprávím svou cestu za svobodou.

Otevírám dveře tam, kde dosud byly jen prázdné zdi.
Jdi a nahlédni.
Věřím, že i pro tebe je tady mnohem více, než znáš.
Pro co tvé srdce bije, už to vnímáš?

To mé volalo po větru ve vlasech a třpytu rosy,
vůni pryskyřice a jehličí.
Měkkosti západů slunce i chladu mlžných zimních rán.
Daleko od ruchu města.
Tam, kde se mysl může ztišit a nechat znít jemný hlas srdce.
A z jeho tónů splétat ty nejkrásnější díla světa, totiž život sám.

Mám dar hlubokého cítění jemnohmotných světů.
Napojuji se na přírodu, moudrost ptáků a kamenů,
tančí skrze mé prsty a rodí se v dokonalé symfonii
jakožto hluboké šperky, vějíře a jiné rituální předměty.
Jsou to bytosti s ohromnou mystickou silou.
Jsou to průvodci na cestě vzestupu.

Energie peří a drahých kamenů má schopnost nás podpořit,
mnohému naučit a rozšířit vědomí do míst,
do kterých bychom se jinak nepodívali.

Každý pták předává jiné učení, jiné poselství.
Jsem velmi vděčná, že mě vzali pod svá křídla
a zasvětili mě do tajů jejich světa, v kterém je tolik kouzel.

S velkou láskou toto učení zvířecí moudrosti předávám dál.

Svou duši sytím spočinutím v přírodě se svými čtyřnohými průvodci.
Jsem rozená vlčice, a tak velká smečka je mým domovem.
Domovem je les, pach vlhké psí srsti a koňského potu.
Vůně jehličí, tlející půdy, a právě padlého stromu.
Domov je místo ticha a klidu.
Tam čerpám všechnu inspiraci, kterou vytančím štětcem na plátně života.
Miluji malovat své vnitřní světy, dávat do hmoty ta jemná vlákna
a obrazy mého srdce.

Miluji to bezčasí, které zná jen příroda. My lidé se jí máme znovu naučit.
A tak se učím, jak spočinout v tom posvátném momentě tady a teď.
Jen být a pozorovat, vnímat všemi smysly kouzla, která mě obklopují,
a která nemohou být zachycena. Nemohou být zaslechnuta v hlasité mysli.
Prožívají se srdcem a vyživují duši, která po tom toužila po staletí.
Navrátit se zpět, zpět k Matce Zemi, zpět do míru,
zpět do míst, kde se cítí doma.

Vítám tě ve svém světě zázraků, tom, který se skrývá za oponou mysli a uspěchaného života, aniž by se skutečně skrýval.
Ve skutečnosti čeká, až se zastavíš, ztišíš a navrátíš se zpět do srdce, do toho sladkého ticha, které může vyplnit hlas tvé duše.
Víš, co říká? Kam tě volá? A necháš se vést?
Já naslouchala a ten příběh ti moc ráda vypovím.

S láskou a úctou
Lacama